Těžký život štěněte - první dny v novém domově
První tři dny v novém domově byly náročné jak pro mě, tak pro mojí novou paničku, které budu říkat panina.
Já jsem malé miminko, které odvezli od maminky a od brášků a sestřiček. Všechno je pro mě nové a je toho moc. Bolelo mě z toho bříško a měl jsem průjem. Sice jsem moc neplakal, ani první noc, ale bylo vidět, že se mi stýská a že mi není úplně dobře.
Panina ke mě vstávala každou hodinu, kdy jsme chodili ven před byt, venčit se. A ještě na to venčení neměli klid, protože u sousedů bydlí velký stříbrný kocour se žlutýma očima, Ritchie. Mojí paninu má asi rád, prý ho občas hlídá a krmí, když je sousedka na dovolené. Proto se snažil dostat k nám, aby se na mě podíval, co jsem zač. Panina mě ale bránila, zvedla mě do náruče a odnesla mě na minizahrádku, kterou má u bytu. A představte si, že ani tam nám nedal briťák Ritchie pokoj, Byl tak zvědavý, že vyskakoval na plot a pozoroval nás. Dvakrát ho panina vyhodila, ale on se nedal, obešel zahrádku a skočil do ní z druhé strany. To už bylo i na paninu moc, Ritchiemu pěkně vynadala. Kocour to moc nechápal ... co se čílí, když se chce jen podívat
No, jak říkám, první tři dny byly dost tristní. Sice jsem si hrál, byl jsem docela šikovný, seznamoval jsem se se spoustou milých lidí, malých i velkých, ale bříško mě trápilo. Nakonec jsme museli jet na veterinu, protože jsem měl teplotu. Dostal jsem léky a prý to bude dobré. Abych nezapomněl, panina mě zvážila a já vážil 2,70 kg. Tak uvidíme, jak to bude dál.
... Kromě toho, že nebylo úplně dobře mně, nebylo dobře ani panině. Před několika dny ji prý něco štíplo do nohy, říkala, že to asi byla nějaká svině jedovatá, protože měla na noze velký červený flek, noha jí otekla a bolela a svědila ji jako čert. V den, kdy si pro mě přijela, měla prý taky teplotu a dostala od pana doktora antibiotika. Tak jsme marodili spolu.
O dalších věcech a průběhu pobytu v novém domově vás budu podrobně informovat, abyste měli přehled.
Jak už jsem říkal, ty první dny byly jako přes kopírák. Nebylo mi dobře, ale lepší se to. Moje nafouklé bříško už splasklo, dostal jsem prášek na odčervení. Panina měla o mě strach. Lezl jsem po ní v autě, když jsme jeli na tu veterinu, skoro až na hlavu jsem dolezl. Ale pak jsem to zvládl.
A teď to budu psát všechno postupně den po dni, abyste viděli, jak se mám a jak se učím nové věci. Tak si sedněte a čtete.
Pondělí 8. června 2026
V noci jsem byl hodný. Mezi výlety ven na venčení a prchání před sousedovic kocourem jsem spal jako dudek. Papal jsem naposledy o půlnoci a pak ráno v pět. Vstávali jsme asi po dvou hodinách na čůrání a kakání, zatím to stále není ideální. Ráno už je mi líp, jsem bez teploty, napapal jsem se a dostal jsem čtvrtku prášku na odčervení. Trochu jsem si hrál a řádil, okusoval jsem paninu, pak jsem si lehl a usnul jsem. Prospal jsem pak skoro celé dopoledne. Když jsem se probudil, šli jsme se venčit. Venku začalo pršet, tak když jsem se vyčůral, chtěla jít panina se mnou domů. Sousedka od kocoura si mě chtěla pohladit, že prý kocour chrápe. No tak jo, hladila mě. Pak mě panina zvedla do náruče, ale já jsem chtěl zůstat na zemi, a tak jsem jí dal svoji vůli patřičně najevo. Začal jsem vrčet, sekat zubama a hadit se, aby mě dala na zem. Ale ona se mi smála, prý když zvládla 55 kilového psa Winnyho, tak ať zapomenu, že moje tři kila nezvládne a že bude po mém.
No musel jsem toho nechat. Zbytek dne už nic nového asi nepřinesl. Tedy večer jsme ještě řádili, panina tomu říkala, že je to korida. Já sice nevím, co to je, ale bylo to bezva. Honil jsem takovou hračku, co píská a je na gumě. A když jsem ji chytil přetahovali jsme se o ni. To se mi moc líbilo. Pak jsem zase usnul a spal jsem až do půl dvanácté v noci. Panina si brala ATB, vyvenčila mě venku. Pak přestěhovala moji klec do večerní pozice “vidím na tebe, spi” a šla do svojí postele. Nechala svítit malé světlo, aby na mě viděla. Malou chvíli jsem protestoval, ale pak jsem to zalomil.
Úterý 9. června 2026
Budíček po druhé hodině. Čůrání, šup zpátky do klece. Pokračujeme ve spaní bez protestu. Další budíček - ježíš, vždyť je ještě noccc, 4 hodiny, čůrání, kakání, stále stejná konzistence. Ale už prý není noc, lehce svítá, takže já spát tedy nebudu!
Ve 4:30 rezignovala a šla mě nakrmit. Pak vyvenčit a draka (mě) znovu zavřít do klece a pokoušet se přesvědčit mě, že si schrupneme “ještě aspoň chvíli”. Panina se v posteli plácá bez toho, že by zabrala, já rvu v kleci hračky s hlasovým doprovodem, spát se prostě nebude, protože už je prostě den, mamiiiii vstávej! Panina si mumlá no babo raď, jestli chce ten chlupatec opravdu čůrat nebo mě jen trénuje …
5:20 rezignovala a vstává. Oblíká se a vrávorá ke dveřím. Testuje mě a nasazuje mě kšírky, copak prý vymyslím, protože včera byl ještě jeden konflikt při nasazování kšírek. Zkouším se lehce šprajcovat, trénuje svoje hlasivky tichým varovným vrčením. Jenže Panina bere věci do svých rukou a přísným hlasem a přímým pohledem vážně říká NECH TOHO, NEBUDEME SE HNED RÁNO PRÁT.
Zabralo to, nechal jsem toho. Jdeme venčit, průzkum okolo baráku. Vodítko je zajímavá věc, dá se do toho kousat, ale zjištění, že se nedá zdrhnout a chechtat se, že Panina nestíhá a bojí se, že mě zašlápne, to mě, Falca, trochu rozladilo. Panina je tentokrát ale tvrdá a nepovoluje volnost, neboť pár metrů od nás sedí na parapetu kocour Ritchie a ostřížím zrakem tu chlupatou kouli (myšleno mě) sleduje. Zkouším, že bych jako nikam na vodítku nešel, sedím a trucuju. No a když to nepomohlo, vydáváme se konečně na průzkum okolo baráku. Potkáváme zajímavé věci, které by se daly buď sežrat anebo aspoň roztrhat. Listí a tráva jsou povoleny, ptačí hovínka a podobné lahůdky jsou ovšem zakázány. A na to je zřejmě to vodítko! Docházím k poznání, já, mistr Falco. Jsem trochu uražený, trochu naprdnutý a dávám majestátně najevo, že se rozhodně panina nemá radovat, že ho určitě nějaká dobrá strategie do příště napadne, aby si nemyslela, že má vyhráno. Jdeme domů, pustila mě z vodítka, kšíry dolů a svoboda v bytě.
Stěhujeme klec do denního režimu a panina konečně snídá kafe a chleba s máslem a medem. Udělal jsem loužičku na koberec a následoval zábavný boj s mopem. Oběma nám padají oči, já odpadávám uprostřed pohybu a panina prý odpadne taky hned, jak odešlu chovatelce a kamarádům ranní hlášeni ❤️
