Druhý seminář s Jarem Vnenčákem
Jak to bylo podruhé
V květnu 2014 jsme byli společně s paničkou, Kájou a Ambrou na semináři, kde nás školil Jaro Vnenčák. Paničce se to moc líbilo, a tak nás přihlásila na další seminář, zase s Jarem Vnenčákem, tentokrát to bylo koncem října 2014.
Panička nás přihlásila na tři dny a abychom nemuseli prý pořád cestovat sem a tam a brzy vstávat, tak tam zamluvila pokoj na přespání a já s Ambrou jsme spali ve vozíku.
Paničce se tam moc líbilo, cvičili jsme poslušnost, kousal jsem a taky jsem čuchal. Učil jsem se zalehávat předměty, protože ty já tedy flákám, jen co je pravda. Jaro říkal, že když mě panička pěkně poprosí, tak že je označím. No měl pravdu... Vždycky, když dojdu k tomu předmětu, tak se ohlédnu, jakože jestli si tedy mám lehnout... a panička zavelí "lehni". A tak si to pak ještě rozmyslím, ale když jinak nedá, lehnu si... Mám to prý na háku a paničku prý mám taky zmáknutou... Jak to ten Jaro dělá, že mě tak rychle prokouknul...
Když jsme kousali, tak se se mnou taky panička nepárala a já pak šlapal jako hodinky. Štěkal jsem na Jara jako blázen, bavilo mě to a docela mě naštval.
To jsem pak kousal jako divý... Seminář se mi taky líbil, bylo tam spoustu pejsků a fenek. Taky jsme si mohli chvíli pohrát s Ambrou. Každý den večer jsme dostali nabaštit u vozíku a pak jsme šli spát do našich kotečků ve vozíku. Byl tam klid a spalo se nám dobře. 
Kromě cvičení, kousání a čuchání jsme se byli s paničkou, Kájou a Ambrou podívat na takové zvláštní půdě, kam se šlo po příkrých schodech. Moc se mi po těch schodech nahoru nechtělo, ale panička jinak nedala, a tak jsem tedy poslechl. Tam vám bylo věcí na té půdě. Nějaká překážková dráha, či co. Spousta překážek, takových jiných, než máme na cvičáku v Letech. A taky tam byla véééliká a hluboká díra, přes kterou byla položená drátěnka a chodilo se přes tu hloubku. To mě ale nevadilo, dokonce si myslím, že to paničce vadilo víc než mě. Všechny překážky jsme si vyzkoušeli a vůbec nic mi nevadilo. Jen do veliké kovové roury jsem vlezl až napodruhé, protože se mi to napoprvé nějak nezdálo... No a pak jsme zase šli po těch příkrých schodech dolů, panička se bála, abych si nerozbil čumák, ale zvládl jsem to. Byl jsem dole tak rychle, že se ani nestačila otočit.
Seminář se nám moc líbil a panička říkala, že by byla ráda, kdybychom mohli příští rok jet znovu. No uvidíme, zase by se panička mohla něco přiučit, žejo. 
