Moje první zkouška z výkonu
Moje první zkouška z výkonu
Léto pomalu končí, říkala panička a Emička zase začala chodit do školky. I Daneček prý začal chodit do malé školičky nebo jesliček, jak povídala jeho maminka Péťa.
To asi skončily ty prázdniny, které prý byly celé dva měsíce. Panička sice povídala, že by mělo být ještě nějaké babí léto, ale čert ví, co to je. A tak čekám na tu bábu, co přinese to léto .... protože já se rád vyhřívám a válím v trávě. Déšť mi sice až zase tak nevadí, ale přece jen sluníčko je lepší. Když je mokro, tak mi to klouže, a protože já běhám po zahradě jako blázen, vlítnu pak do garáže a jedu po nohách až do Honeyovi klece, kde teprve zabrzdím.
Panička pak nadává, že lítám jako magor, že si zlámu ty svoje hnáty a ona že se půjde oběsit, když se mi zase něco stane. No, já jí to věřím, ale já si prostě nemůžu pomoct.
A tak se panička rozhodla, že prý už jsem dost velký a mám tolik energie, že půjdu na zkoušku. Dělám prý samé blbiny, tak ať dělám aspoň něco užitečného. Nevím sice, co to ta zkouška je, ale nechám se překvapit.
Ta zkouška se asi blížila, protože panička se mnou cvičila teď častěji. Honey stále jen odpočíval, ale já jsem pracoval na poslušnosti a směl jsem i trénovat obrany. To mě hodně baví. Začal k nám jezdit nový figurant, který se střídá s tím dosavadním, a ten je divočejší. A to mě víc baví.
Ale musím se vrátit ke zkoušce a vyprávět vám, jak to bylo. V sobotu 13. září 2014 jsme vstávali brzy a nedostali jsme snídani. To znamenalo, že někam půjdeme a budeme něco dělat. Už jsem se moc těšil. Panička ale vzala jen Honeye, batoh a mě nechala v kleci. Vehementně jsem se sice ozýval, jakože na mě asi zapomněla, ale odešli a nevrátila se. Nerozuměl jsem tomu... Přemýšlel jsem, co se bude dít, jestli zůstanu zavřený v kleci, ale než jsem to vymyslel, panička se přece jen vrátila. Bez Honeye. Popadla velký batoh, ve kterém má foťák a mě dala obojek a vodítko. Šli jsme taky na cvičák. Měl jsem radost, že nezůstanu doma sám. Těšil jsem se na cvičák, mám to tam moc rád.
Bylo tam ale tentokrát hodně lidí a nových psů, které neznám. Byl jsem hodně zvědavý, co se vlastně bude dít. Pak jsme všichni stáli v dlouhatáánské řadě, jeden pes vedle druhého, každý se svým pánečkem nebo paničkou. Byl jsem z toho trochu překvapený a nervózní. Tolik psů. ale panička byla taky nervózní. K některým psům jsem si směl přivonět a očuchat je, k některým mi ale panička nepustila. Když skončil nástup, panička mě zase dala zpátky do kotce.
Chvíli jsem odpočíval, trochu jsem si schrupnul, abych dospal to ráno. Ale pak zase začal frmol okolo našich kotců a šlo se cvičit. Bylo to fajn, cvičím rád. Ale byl jsem trochu překvapený, protože jsem za cvičení nedostával pamlsky jako vždycky. Něco bylo jinak a já přemýšlel, co. V prostředku placu stál pán s deskami, papíry a tužkou. Povídal něco mojí paničce a ta mě vodila na vodítku a velela mi, co mám dělat. Docela nám to šlo, jen jsem pořád čekal, až něco dostanu z kapsy. Ale nedostal jsem nic, ani pešečka mi nehodila. No, naštěstí to netrvalo moc dlouho, protože už mě to bez dobrůtek přestávalo bavit. To není ono, ale panička říkala, že je to ta zkouška a že mi žádnou dobrotu dát nesmí. Přiznám se, že jsem dostal dobroty pak, když jsme docvičili. Dostal jsem párek 
byl moc dobrý.
Pak cvičili i ostatní a nakonec ještě jednou všichni po skupinách. to bylo taky zajímavé, protože tam bylo víc psů a já jsem se na ně díval. Taky mě nosili v náručí a já musel mít náhubek. Náhubek já moc rád nemám, ale když se nedá nic dělat, tak ho holt snesu.
Po cvičení jsem zase odpočíval. Panička mi přinesla ještě párek a měla radost, radovala se, protože jsem prý tu zkoušku složil a prý výborně za 97 bodů. No tak já mám taky radost, ale mohl bych dostat těch párečků víc, když jsem byl tak šikovný...
Zkoušky byly docela fajn, po zkouškách jsme měli trénink obran a já za odměnu mohl prohnat figuranta. Panička byla ale nějaká unavená, kašlala a smrkala, a tak jsme šli po obranách navečer domů, protože prý půjde do postele...
Den byl krásný, máme první zkoušku složenou na výbornou. Jsem prý šikovný, mám radost.
Winnýsek 
