Jdi na obsah Jdi na menu
 


Léto budiž pochváleno

17. 9. 2014

Léto budiž pochváleno ...

Něco se začalo dít divného... Panička tahá nějaké těžké věci, stále to cpe do vozíku v garáži, překládá, nakládá... to jsem zvědavý, co z toho vyleze.

Chodíme stále na procházky, přes den bývám zavřený v kotci na cvičáku. Ale něco je jinak a já nemůžu přijít na to, co to je...

24.7.2014

Tak už to vím, co se bude dít. Panička s Kájou přivezli na cvičák vozík a naložili do něj spoustu věcí... K čemupak to asi bude? Večer jsme nedostali večeři...

25.7.2014

Hlava mi to nebere, ráno vstáváme brzy, žádná snídaně, žádné jídlo. Pak jsme museli já, Honey a Ambra nastoupit do vozíku a někam jsme vyjeli. Bylo mi po cestě špatně, trochu jsem blinkal na tu pěknou deku, co dala panička do kotečku ve vozíku pode mně, aby se mě dobře leželo. Cesta se mi zdála dlouhá, možná jsem i chvilku spal. Když panička otevřela dvířka u vozíku, mžoural jsem do sluníčka. Byli jsme někde na cizím cvičáku, kde jsem to neznal... Tedy, pak se mi to tam zdálo trochu povědomé, ale nebyl jsem si jistý, jestli jsem tam už někdy byl.

Panička říkala, že jsme na táboře. Tam bylo lidí a stanů a aut. A taky pejsků a těch malých lidiček, co jim říkají děti.

Tábor byl bezva, panička říkala, že pan doktor dovolil, abych občas běhal na volno, že mě smí pustit. Taky prý říkal, že mám pravidelně plavat, abych posílil ty moje nohy. Tady je bezva rybník, ten se mi líbí. Tak snad budu plavat v něm.

Povídání o táboru je i na záložce o Honeye, tak se nebudu opakovat. V sobotu odjeli stávající táborníci a přijeli naši. Přijela Anetka s Dustíkem, Vláďa s Xantíkem a Irem, taky Patricie se svojí smečkou dětí a psů a další lidi se svými chlupáči.

Celých čtrnáct dnů jsem se koupal pravidelně v rybníce, plaval jsem a moc mě to bavilo. Panička mi házela tenisáky a já jsem pro ně vždycky doplaval. Taky jsem se učil přivolání, panička mě začala pouštět na volno s Ambrou. Ambru jsem vždycky nejdříve zválel, ale pak už si to nenechala líbit, a tak jsem toho nechal. Společně jsme si čuchali na louce a viděli jsme taky myšky. Na rybníku plavali tři malá labuťata, jedno bílé a dvě šedivá. Panička ale vždycky přísně hlídala, abychom se labuťat nevšímali, aby se jim něco nestalo. Taky vylézala z rybníka a pásla se na louce u koupaliště. Když jsme chodili okolo rybníka, plavala vždycky po rybníce za námi.

Panička zase začala se mnou cvičit poslušnost, to mě docela bavilo, protože jsem dostával pamlsky. Taky jsem zase začal chodit na stopičky. Dokonce jsem směl i vyštěkávat a kousnout si trošičku, když přijel figurant Roman za námi na tábor. Byl jsem celý šťastný, že můžu zase běhat, hrát si a pracovat.

Jen s Honeyem jsem pořád na štíru. Jsem žárlivý a chci mít paničku pro sebe. S Honeyem bych se rád popral, abych ho přepral, ale panička to nedovolí. Sakra jak já bych to jen udělal.

Pak se mi to málem podařilo. Panička si vymyslela, že se všichni tři společně vyfotíme. Kája mě držel na vodítku na place a panička šla pro Honeye. No to mě tedy rozpálilo, naštval jsem se a začal jsem vyvádět. Kája mě to ale nechtěl dovolit, a tak jsem se začali skoro prát. Vrčel jsem jako pominutý, ale Kája si to nenechal líbit. Když se blížila panička s Honeyem na vodítku, byl jsem pořádně naštvaný a štěkal jsem zle. Oba dva jsme se museli srovnat, ale fotka se stejně moc nepovedla, protože bylo jasné, že jakmile budeme blízko sebe, pustím se do Honeye s plnou vervou. Nakonec to panička vzdala. Pak ale došla pro náhubky a oba jsme je dostali na tlamy. To jsem byl pořádně naštvaný. Pak nás pustili na volno. Uznejte, s košíkem nemá cenu se prát, protože nikoho ani za ucho nechytíte. Tak jsme tam okolo sebe běhali, naskakovali na sebe a řvali a vrčeli. Honey se se mnou prát nechtěl, ale nechtěl si nic nechat líbit. Ale bylo vedro, a tak nás to za chvíli přešlo, nechali jsme toho. Panička usoudila, že to nemá cenu a odvedla nás do kotců. A měli jsme po ptákách. Panička z toho měla těžkou hlavu, byla celá smutná. Já jí mám přece ale rád. Jen si nemůžu pomoct a chtěl bych ji mít pro sebe. Jsem silný, mladý a zdravý. Porazím Honeye a panička bude jen a jen moje.

Celých čtrnáct dnů jsem byl skoro hodný, hezky jsem cvičil, hezky jsem jedl a krásně jsem plaval v rybníce. Docela jsem poslouchal i na volno na louce, panička se mi občas schovala, když jsem se zapomněl někde a čuchal, a tak jsem se pak lekl a hledal jí. Pořád jí bolela ruka, tak nadávala, když mě musela napomínat škubáním do vodítka. A musím se přiznat, asi třetí den ráno při venčení jsem se honil s Ambrou a jak jsme se nedívali, vrazil jsem plnou silou do paničky až upadla. Jak padala, přisedla si pravou ruku v zápěstí. Tedy ta vám zase nadávala. Teď jí tedy bolí ruce obě. Usoudil jsem, že budu muset chodit jen na volno, když má panička bolavé obě ruce, ale to mi tedy nevyšlo.

Jinak dny plynuly v klidu, bylo nádherné počasí. Když bylo hodně velké vedro, nechala nás panička odpočívat v kotcích, kde byl chládek a dobře se nám tam spalo.

Tábor byl prostě fajn. Všechno ale jednou končí, a tak jsme po 14 dnech jeli domů. Zase jsem se ve vozíku poblinkal, jako vždycky. Panička nás pak doma pustila z vozíku a my jsme byli tak rádi, že jsme doma, že jsme se s Honeyem ani neprali.

Celý den panička všechno prala, věšela na šňůry a sušila. Běhala okolo prádla sem tam a my jsme mohli v klidu odpočívat. Jé, to jsem rád, že jsem zase doma. Sice to bylo báječné na té dovolené, ale doma je doma...

Foteček je spousta, ale panička říkala, že jí to bude nějakou dobu trvat, než je roztřídí a upraví. Tak se těšte

Váš Winnýsek

 Winny a já na LVT 2014