Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vítám vás na mojí webové stránce.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám vytvořit svoji webovou stránku.

Abych pravdu řekla, nemám potřebu sdělovat každému, co právě dělám, v kolik vstávám, v kolik chodím spát, co mám k obědu, co k večeři... a tak dál, jako to dělá spousta lidí, kteří se na internetu dělí s ostatními o svoje denní (možná i noční) zážitky, obnažují svoje nitro a možná nevědomky se dávají všanc různým individuím.

Dalším důvodem, proč jsem to dosud neudělala, je to, že svoji energii vkládám do tvorby webové stránky našeho kynologického klubu v Letech (www.kklety.cz ), spravuji stránky kamarádovi, ale také ve svém zaměstnání je v mojí pracovní náplni správa webu. A aby toho nebylo málo, mám na starost také profil klubu na Face booku. Takže uznejte, že co se týká internetu se opravdu nenudím.

Proč jsem se tedy pustila do tvorby dalších, tentokrát svých, webových stránek?

Toť otázka... Zkrátka občas mě něco napadne, o co bych se ráda podělila s ostatními. A to se někdy na stránky, které spravuji, prostě nehodí.

Vítám vás tedy na mých a jenom mých webovkách. Snad se vám budou líbit a budete se na ně rádi vracet. Pokud tomu tak nebude, určitě to všichni přežijeme... a já se na vás zlobit nebudu. Dělám je totiž hlavně pro sebe

Tolik na úvod snad stačí.

Alena

Tak to jsem já

Je až k nevíře, jak ten čas letí.

Dlouho, dlouho jsem nic nepřidala na svůj web... A tak si myslím, že nastal ten správný čas přidat pár fotek a napsat pár řádků.

Abych se neopakovala s tím, jak jsem neustále vytížená (i když je to pravda), tak tuhle kapitolu hned přeskočím.

Co se tedy změnilo od té doby, co jsem naposledy zavítala na tuto stránku?

1. jsem čerstvý starobní důchodce

To zní divně, že. Nebo že by to znělo dobře ??? Kolik z vás se těší do důchodu? Asi hodně, v dnešní době plné stresu a různých tlaků. Přiznám se, že je to zvláštní pocit.
Vzpomínám si, když jsem kdysi dávno přemýšlela, jaké to asi bude, až bude přelom tisíciletí... to mi bude 44 let, říkávala jsem si. No vidíte, a on ten přelom tisíciletí byl před šestnácti lety a já jsem tedy šedesátnice.
Takže, rozumu stále nemaje laugh na šedesát se prostě psychicky necítím.
Jó, to fyzicky, to je jiná... jsem pomalejší, špatně se mi ohýbá, bolí mě klouby a ještě bych mohla pokračovat cheeky. Ale to taky není zajímavá kapitola. Tak obrátíme list cool.

2. příjemnější stránka věci - pár prvních plateb důchodu mi umožnilo na chvíli trochu zamávat křídly a vzlétnout smiley, respektive splnit si zase nějaké sny, a tak přibyla do mojí fotobrašny nějaká výbava.

3. dárek k šedesátinám... ptáte se, jaký dárek by si člověk měl přát k tak velkému (relativně velkému) číslu... Byly dárky, dary, dárečky, krásné a upřímné dárky, milé dárečky a kromě toho jeden velký dar, naprosto nečekaný. Byla to cesta na sever.... Tak dnes si budeme povídat o cestě do Švédska... jestli máte chuť, pojďte se podívat se mnou ...

10. února 2017

....................................................................................................................................

Čas opět pokročil... Nevím, jak je to možné, že jsme na tom tak, že stále nemáme ten správný čas na věci, které bychom chtěli stihnout.

Ale možná, že je to dobře, že to vlastně vypovídá o tom, že jsem stále hodně zaměstnaná, a že se tedy rozhodně nenudím...

Možná by ale stálo za to, trochu doplnit aspoň nějaké novinky, co se u nás doma děje, co je nového ve smečce lidské a ve smečce psí...

9. září 2015

*******************************************************************************

Blíží se konec dalšího roku, roku letošního, 2014. Byl to zase hektický rok, tak jako skoro všechny uplynulé předešlé v posledním desetiletí.

Mám pocit, že všichni máme stále méně času na sebe, na svoje blízké, na svoje psy, na svoje záliby. Nedostatkovým zbožím v našem životě je čas, neboť se stále za něčím ženeme a stále nejsme spokojeni s tím, čeho jsme dosáhli...

Zastavme se a trochu vydechněme.

Když se rozhlédneme, vidíme, že se na nás každý den řítí miliony informací ze všech stran a vůbec není jednoduché nenechat se těmito informacemi masírovat.

Svět je vidět ve světle ramp z vybuchujících granátů a raket, které zabíjejí okolo vše živé.

Bude ještě dost času na to, abychom žili trochu normálně?

Technologie a vývoj sice míří doslova mílovými kroky dopředu, ale lidé stále zůstávají lidmi, tedy tvory plnými nenávisti, závisti, záště. Samozřejmě také lásky a tolerance. Ty se ale krčí asi někde v koutku a bojí se vystrčit nos, aby jim ho někdo neustřelil. Ve světě vládne strach.

Říkáte si také, co se to se světem děje? Vždyť člověk ve své podstatě potřebuje vlastně strašně málo ke svému žití a ke spokojenosti. Jen na to zapomněl ...

Přála bych si, aby alespoň vánoce byly opravdu svátkem míru a pokoje. Chci zůstat naivní a věřit, že je to možné.

Klid, mír a pokoj o svátcích přeji i vám.

A do nového roku si lze přát hlavně zdraví nám i všem, kteří nám jsou blízcí, trochu toho štěstíčka a spokojenosti, které bychom měli hledat v sobě smiley

Ať je rok 2015 lepší a klidnější v celém světě! 

PF 2015