Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje druhá zkouška z výkonu

16. 11. 2014

Listopad 2014

Jak tak koukám, tak panička tu mojí webovou stránečku nějak zanedbává... Musel jsem jí dneska domluvit, aby to napravila ...

Nejdříve asi pár větiček, co je nového. No, jak bych to tak řekl. Nejnovější asi je, že doma už velím asi já, protože často přeperu svého staršího kámoše Honeye. Taky abych nepřepral, že jo, když je o hlavu menší a o deset kilo lehčí. Paničce se to ale nelíbí, říká, že ho dusím a že jsem nevychovaný... Pche, nevychovaný... co mi bude povídat, je celý den v práci a já se doma na zahradě nudím. Přes den, když jsme s Honeyem na zahradě sami, tak se moc neperu, ale když přijde panička z práce, hned na Honeye skočím, aby si jako nemyslel, že je panička jeho. Ta je moje ! Vždycky na něj vrčím a ženu ho ... ale panička vždycky nadává, že jsem hrozný, nechápu to...

Ale tahle záložka je o mých úspěších. I když si myslím, že moje úspěchy v boji s Honeyem jsou taky důležité, panička má na tohle evidentně jiný názor.

Ve cvičení jsme trochu pokročili, a tak se panička na poslední chvíli rozhodla, že nás přihlásí na zkoušku. Ta zkouška, na kterou nás přihlásila, je nějaká začátečnická a jmenuje se ZZO, tedy zkouška základní ovladatelnosti. Pořád ale váhala, protože prý jsem ještě v pubertě a měl bych nejdříve dospět. Ale k čemu mám dospět?

A tak jsme v sobotu 15. listopadu 2014 šli brzy ráno na cvičák a panička byla taková jiná než normálně. Byla nervózní a nebyla s ní vůbec řeč. Já i Honey jsme štěkali jako obvykle, tedy jako magoři, jak říká panička. A tak, abychom prý nevzbudili celou vesnici, tak mě panička zavřela do mojí klece v garáži a odvedla nejdříve na cvičák Honeye.

No vidíte, abych nezapomněl, ještě je něco nového u nás. Já mám totiž novou klec - tedy boudičku. Je veliká a můžu se v ní pohodlně natáhnout, což jsem v té původní moc nemohl, protože mi byla akorát. Ale Honey svoji klec v garáži trochu poničil, vylámal mřížky, a tak ji panička musela odnést a objednala novou klec. Ta je ale veliká, a tak moji původní zdědil Honey a já dostal novou, véééélikou. Tak to jen, abyste neřekli, že jsem to zapomněl napsat.

A teď zpátky k té sobotě, co byly zkoušky. Když panička odcházela s Honeyem, štěkal jsem jako blázen, aby na mě nezapomněla, ale dělala, že mě neslyší. Tak jsem se urazil a plácnul jsem sebou v kleci na můj krásný nový pelíšek a dělal jsem, že spím. A to jsem vydržel, i když se panička pro mě vrátila. Volala mě, ale tentokrát jsem dělal já, že neslyším... Fakt je, že mě to dlouho nevydrželo. Když jsem slyšel, že panička bere vodítko a obojek, vyskočil jsem a byl jsem rád, že mě vyndala z klece. Odpustil jsem jí, že mě nechala čekat a těšil jsem se ven.

Na cvičáku už bylo spousta lidí. Vypadali všichni nějací nervózní. Panička mě vyvenčila a dala mě do mého kotce, kde vždycky bydlím, když jsme na cvičáku. Pak mě vyndala, Honey zůstal zavřený. S ostatními psy a lidmi jsme šli na plac a stáli jsme v řadě. Chtěl jsem si čuchnout k sousedovi, kterému jeho panička říká Frenku, ale vrčel na mě. Tak jsem se ho nevšímal... Panička se tvářila moc vážně a já jsem najednou nevěděl, co se bude dít, ale asi nebude žádná legrace...

No co vám budu povídat, stály tam nějaké dvě paní, obě měly nějaké papíry a postupně všichni pejskové chodili se svými paničkami k nim a nechali se kontrolovat. Vypadalo to moc důležitě a asi to taky důležité bylo. Pak jsme zase šli do kotce. Tak snad budu mít klid, myslel jsem si a stočil jsem se do klubíčka a usnul jsem.

Ale klid nebyl, všichni nejdřív sice odešli, prý jeli na stopy, ale pak se vrátili a panička mě vzbudila a šla se mnou na plac. Byla hodně nervózní a já jsem z ní byl tak trochu tumpachový. Cvičili jsme, ale nedostal jsem za odměnu ani kousek granulky, ani pešečka jako vždycky, prostě vůůůůůbec nic. No chápete to? A to jsem se docela snažil. No je pravda, že jsem neposlechl, když jsem si měl lehnout, zůstal jsem stát a pak jsem si tedy radši sednul, ale to prý nás stálo celých deset bodů. Ale jinak jsem se snažil udělat všechno, co jsem paničce na očích viděl. Bylo to ale jiné, než vždycky, když si na place hrajeme. Byl jsem docela rád, když mě panička odložila ke kuželu a cvičila Hanka s Freny. Díval jsem se na ně a poslušně jsem ležel u kuželu. To mě pak panička pochválila, ale stejně jsem nic nedostal. Ani jsem si nesměl vyskočit radostí, že to už máme za sebou, protože jsme zase šli k paní rozhodčí se odhlásit. Tééda pak jsem konečně dostal pešečka a když mě panička dávala do kotce, dostal jsem i odměnu.

Pak jsme ještě hráli fotbal, ale já nesměl balón brát, musel jsem poslechnout a jít k paničce. Bodějď bych neposlechl, stejně jsem si nemohl hrát, protože mě napařili na tlamu blbej náhubek. No ještě jsme pak stáli v nějakém houfu s ostatními lidmi a panička plácala nějaké nesmysly. Nakonec mě uvázala u plotu a odešla. Kolem mě chodili lidi a pak taky pán se psem. A pak už byl konec a já dostal odměnu. To jsem tedy byl rád.

Panička měla tedy nakonec radost, protože jsme zkoušku ZZO složili. Dostali jsme 47 bodů ze 60, protože jsem si nelehnul. Příště se musím prý polepšit, tak nevím... Tak to byla moje druhá zkouška ... a ještě pár foteček, které si můžete prohlédnout na rajčeti.

Fotogalerie z poslušnosti, kde najdete i moje fotky s paničkou ...

poslušnost podle ZZO

Fotogalerie ze speciálek podle ZZO, i tam jsem já s paničkou

speciálky

No a nakonec fotečky, kde mě najdete, jak si hraju s paničkou, když byla pauzička, a taky z nástupu

ostatní fotečky

Tak, a to je letos asi všechno, další zkoušky budeme prý skládat až příští rok, říkala panička. Tedy dá-li pánbu a budeme zdraví, žejo. Jo a kdybyste chtěli, tak blahopřání samozřejmě rád přijmu, dokonce by se i nějaký pamlsek hodil...

Váš Winnýsek